II. 1. SPOLEČNOST SVOBODY, SPRAVEDLNOSTI A ROVNOPRÁVNOSTI

Stoletý zápas sociální demokracie proti systému privilegií, za rovnost práv i možností rozvoje a uplatnění každého člověka, za nezávislost občanů na majetkových a jiných kritériích přispěl i k osvobození československé společnosti od nedemokratických forem vlády. Demokratickou revoluci ovšem dovršuje jedině vybudování sociálního státu, který dává svým občanům rovnost šancí, neboť

• úpravami vlastnických, zaměstnaneckých, spotřebitelských i dalších práv, sociální politikou apod. zmírňuje nerovnost sociálních podmínek, do nichž se rodí a během života vstupují,
• variantní nabídkou vzdělávacích, kulturních či zdravotních služeb, umožňujících sociální podmínky kultivovat, zmírňujenerovnost fyzických a duševních vlastností, s nimiž se rodí nebo je získávají,
• garancí životního minima chrání občany před bídou.

Bez demokratických forem vlády ovšem sebedokonalejší zmírňování nerovností degeneruje v neomezenou moc nad občany a proto k našim základním požadavkům patří přísné respektování ideje demokratického právního státu, konkretizované Listinou základních práv a svobod i celou Ústavou České republiky. Za vůdčí a nezpochybnitelná kritéria dotváření a zkvalitňování ústavně právního pořádku bezvýhradně uznáváme hlavní pilíře takového státu - nedotknutelnost základních práv a svobod člověka a občana, dělbu moci, nezávislost soudů, kontrolu vlády parlamentem, kontrolu ústavnosti zákonů Ústavním soudem, působení státní správy v rámci zákonů, politický pluralismus a princip suverenity lidu jako výlučného zdroje legitimity státní moci.
Hlavní způsob naplňování principu suverenity lidu spočívá v uplatňování vůle většiny, respektující však základní práva a svobody občanů, zaručená nezrušitelnými a nepromlčitelnými složkami Ústavy a Listiny, a omezení kompetencí státu i jeho nároků vůči nim.
Tato práva a omezení - včetně ústavního principu ideologické a religiózní neutrality státu i pojistek proti prosazování jakéhokoli nadpráví (rasového, národnostního, religiózního apod.) - zakládají ochranu menšiny proti většině a slabších vůči silnějším ve státní i společenské oblasti, charakterizující skutečně demokratický politický systém. Právo nejrůznějších menšin na vlastní způsob života, opoziční postoj apod. je ovšem jak existenčním předpokladem svobody a demokracie, tak rubem jejich povinnosti respektovat zákony stanovené většinou. Prosazujeme přísné trestání amorálního a protispolečenského zneužívání svobod a práv, ať se ho dopouští kdokoli.
Z principu suverenity lidu vyplývá prospěšnost forem a metod přímé a participativní demokracie, decentralizace státní správy a přenášení maxima jejích kompetencí na organizace územní i profesní samosprávy. Odmítáme představu samosprávy a zájmových organizací jako nevyhnutelné konkurence státních institucí a zdroje možné dezintegrace jednotné státní vůle. Jejich síla nemusí systém zastupitelské demokracie oslabovat, ale zlepšováním podmínek pro uplatnění občanské iniciativy a uvědomění ji má naopak chránit před zkostnatěním v nástroj nadvlády mocenské elity a státní byrokracie.
Naše vize pluralitní občanské společnosti vychází ze svobody sdružování k prosazování zvláštních i obecných zájmů a ze svobodné soutěže politických stran. Jsme si přitom vědomi nebezpečí skrytého prolínání sociální a politické moci i růstu byrokratizace správních struktur. Čelit těmto nebezpečím může jen informovaná společnost, a proto usilujeme v duchu Pražské deklarace o skutečnou nezávislost sdělovacích prostředků.
Předpoklady svobody informací jsou přitom jen jedním z mnoha aspektů skutečnosti, že ochrana před státním vměšováním zůstává ve všech oblastech pouhým formalismem, nejde-li ruku v ruce s ochranou před strachem z bídy, krizí a nezaměstnanosti, před mocí peněz a sociální závislostí všeho druhu nebo také před bezmocností vůči poškozování životního prostředí ve jménu výnosů z podnikání. Ekonomická rozhodnutí a strategie v soukromovlastnické sféře ovlivňují individuální a společenské osudy neméně než mocenská rozhodnutí státu. Volnost soukromého podnikání musí mít pevné podmínky a hranice vymezené principem, že jakékoli vlastnictví zakládá nejen právo, ale i povinnost respektovat práva ostatních občanů.
Tato práva jsou veřejným zájmem, vyžadujícím ke svému dodržování radikální humanizaci práce, pracovního a veškerého životního prostředí, která vyžaduje spoluúčast nevlastníků na rozhodování v podniku i na vyšší úrovni. Absolutnost disponování soukromým vlastnictvím není postačujícím argumentem proti této součinnosti, neboť i soukromý vlastník musí respektovat sociální a veřejné funkce vlastnictví. Nehodláme se smiřovat s ponižováním hospodářských, sociál¬ních a kulturních práv na právně nezávazné ideologické postuláty, na ústavní plevel, který je možno v příznivé situaci zlikvidovat. Humanitní orientace legislativy demokratického právního státu je nemyslitelná bez kodifikace odpovědnosti za optimální stav a rozvoj národního hospodářství, které představuje základnu programu společenské transformace.
Poměr vůči humanitním principům, zakotveným Ústavou a Listinou do právního řádu, je pro nás kritériem státotvornosti a rozsahu možností spolupráce s jinými politickými stranami či zájmovými organizacemi. Jsme připraveni spolupracovat s každým, kdo je respektuje. Ke splnění těchto cílů je pro nás žádoucí i spolupráce s křesťanskými církvemi a jinými humanitními náboženstvími.